Historie Panzergruppe Kleist

tankPanzergruppe Kleist byla vytvořena 5. Května 1940 z XXII. Armádního sboru ( motorizovaného), jméno Kleist je podle jejího velitele generála jezdectva Ewalda von Kleista. 12. Července 1940 přešla jednotka zpět k označení XXII. Armádní sbor (mot.). 16. Listopadu 1940 byla opět zformována s označením Panzergruppe Kleist. Její štáb vznikl z hlavního velitelství XXII. Armádního sboru jemuž velel Ewald von Kleist. Jednotka byla odeslána do Francie. Po ukončení bojů zůstala na okupovaném území Francie do roku 1941. V dubnu 1941 se Panzergruppe Kleist zúčastnila vpádu do Jugoslávie jako součást Druhé armády Maximiliana von Weichse. Skvělých výsledků dosáhla Panzegruppe Kleist když zdrcujícím úderem zničila jugoslávskou 5. a 6. Armádu, ještě před vstupem do Bělehradu. V květnu 1941 před vypuknutím operace Barbarossa se Pzgr. Kleist přeměnila v Panzergruppe 1, byla začleněna do armádní skupiny Jih ( velitel Gerd von Rundstedt). Na začátku operace Barbarossa zahrnovala Panzergruppe 1 III, XIV a XLVIII armádní sbor ( mot.) s pěti obrněnými divizemi a čtyřmi motorizovanými divizemi SS, vybavenými 799 takny. Panzegruppe 1 sloužila na jižním sektoru východní fronty proti Rudé armádě, účastnila se bitvy o Brody kde zničila nebo poškodila kolem 1000 ruských tanků. Před pádem Kijeva byla Panzergruppe 1 zvětšena na 1 Panzer Army stále Ewaldem von Kleistem ve velení. Po té se přesunula na Rostov který dobila v listopadu, město dobily o osm dnů déle Ruské jednotky zpět. V lednu 1942 byla vytvořena armádní skupina von Klest do které spadaly 1. Tanková armáda a 17. Armáda. Armádní skupina von Kleist hrála hlavní úlohu při obrané proti útočící Rudé armádě v druhé bitvě u Charkova v květnu 1942. Ještě ten měsíc byla Armádní skupina von Kleist rozpuštěna. 1. Tanková armáda ( von Kleist byl stále její velitel) která byla dříve ve skupině armád Jih, se stala součástí skupiny armád A pod velením Wilhelma Lista. Skupina armád A vedla útok na Kavkaz během operace Blau , dobila město Groznyj a ropné pole na Baku. První tanková armáda byla na špici útoku, zpočátku útoku si vedla úspěšně když dobila Rostov, Maikop, Krasnodar a celou Kubaňskou oblast. V září 1942 byl Wilhelm List odvolán z funkce velitele skupiny armád A. Osobní kontrolu nad ní převzal Adolf Hitler, který 21. Listopadu jmenoval 1942 do funkce velitele skupiny armád A Ewalda von Kleista ( dosud byl velitel 1. Tankové armády). Velení nad 1. Tankovou armádou převzal Plukovník-generál Eberhard von Mackensen. V prosinci 1942 kdy německá šestá armáda bojovala uvnitř Stalingradu, spustila Rudá armáda úspěšnou ofenzívu proti skupině armád A. V lednu 1943 byla 1. Tanková armáda stažena z Rostova, předtím než ji mohly Sověti odříznout od Kubaně ( po té byla začleněna do skupiny armád Don po velením Ericha von Mansteina). V únoru 1943 se von Kleist se zbytkem svých jednotek stáhl z Kavkazu do Kubaňské oblasti, východně od Kerchské úžiny. První tanková armáda přispěla k úspěchu při třetí bitvě u Charkova v březnu 1943. V říjnu 1943 rusové překročili řeku Don mezi Dněpropetrovskem a Kremenchugem. První tanková armáda společně s osmou armádou přešli do protiútoku ale nedokázaly Rusy zastavit. Koncem října když se Rusové blížili ke Kyjevu von Mackensena nahradil generál-plukovník Hans-Valentin Hube. Na jaře 1944 se stav první tankové armády pavážlivě snížil, skládal se ze tří sborů, dvou pěších, čtyř obrněných a jedné divizi SS. Po červenci 1944 se stáhla Ukrajiny a Polska na Slovensko kde bojovala v Dukelském průsmyku. V květtnu 1945 se první tanková nyní podřízená skupině armád střed vzdala Rusům v oblasti Německého brodu. Poslední velitel byl Walter Nehring.

 

 

Paul Ludwig Ewald von Kleist

Ewald von Kleist

 

 

Weichs

Maximilian von Weichs

 

 

Mackensen

Eberhard von Mackensen

 

 

 

 

Rundstedt

Gerd von Rundstedt

 

 

Manstein

Erich von Manstein

 

 

List

Wilhelm List

 

 

Hube

Hans Valentin Hube

 

 

Nehring

Walter Nehring

Paul Ludwig Ewald von Kleist ( 1881 - 195 )

Kleist

Narodil se 8. srpna 1881 v Braunfels v Hesensku. Do císařské armády vstoupil v březnu roku 1900, k 3. dělostřeleckému pluku. Od října 1910 studoval vojenskou akademii. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdeckého dělostřelectva a ke konci války jako náčelník divizního štábu. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil u jezdectva. V létě 1929 se stal náčelníkem divizního štábu. Od února 1932 velel 2. jezdecké divizi. V dubnu 1934 zastával hodnost Generál-poučíka stále v 2. jezdecké divize se sídlem v Breslau. V srpnu 1936 mu bylo svěřeno velení nad VIII. armádním sborem taktéž se sídlem v Breslau. V únoru 1938 byl penzionován. Na podzim 1939 byl opět povolán do služby a pověřen velením XXII. tankovému sboru ve skupině armád sever, připravujícím se k útoku na Polsko. Během bitvy o Francii velel tankové skupině von Kleist. V roce 1941 při přípravě operace Barbarossa byla jeho skupina přeorganizována, pod názvem 1. tanková skupina prodělala boje na Ukrajině ve skupině armád Jih.Na podzim toho roku dosáhly Kleistovy tanky města Rostovu na řece Don, při zimní sovětské protiofenzívě byl von Kleist z Rostova vytlačen, útočiště našel za řekou Mius.Operace Blau v roce 1942 se jeho jednotky účastnily již pod názvem 1. tanková armáda. Po několika dnech od zahájení německého útoku byla místní sovětská vojska zničena nebo v rozkladu a Kleistovy tanky směřovaly přes Rostov na Donu směrem ke Kavkazu.Jako nově zvolený velitel Skupiny armád A začalt řídit ústup armád z kavkazské oblasti, aby zabránil jejich obklíčení, protože na sever od Donu se hroutila Skupina armád B a Skupina armád Don nebyla schopna probít se na pomoc 6. armádě u Stalingradu ani natrvalo zastavit sovětský postup k Rostovu na Donu. 1. února byl jmenován poním maršálem. Při ústupových bojích na Ukrajině od léta 1943 do jara 1944 dostala Skupina armád A pod velení novou 6. armádu, se kterou měla udržet přístup na Krymský poloostrov. Ewald von Kleist neustále naléhal na vrchní velení když se snažil prosadit stažení skupiny armád A za řeku Dněpr, nakonec se mu záměr podařilo prosadit.Ewald von Kleist byl 30. března 1944 vyznamenán (Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči), zároveň však byl sesazen z funkce velitele Skupiny armád A a poslán do zálohy. Na jeho místo byl dosazen Ferdinand Schörner jako velitel Skupiny armád Jižní Ukrajina (přejmenovaná ze skupiny armád A). V dubnu 1945 byl Ewald von Kleist zajat a v roce 1948 vydán do Sovětského svazu. V listopadu roku 1954 zemřel v zajateckém táboře ve Vladimiru.