Historie italských SS

Po invazi Spoitalian-ss-camojenců na italské území italský král Viktor Emanuel III v červenci 1943 uvěznil Mussoliniho v Gran Sassu a oficiálně rozpouští fašistickou stranu. I přes to v italské
armádě zůstává ještě mnoho fašistů, kteří chtějí pokračovat v boji proti spojencům. Po obsazení Itálie německými vojsky začnou Němci tyto dobrovolníky, z nichž jsou někteří ostřílení veteráni z východní fronty i Řecka či Libye, rekrutovat a sestavovat z nich novou brigádu. Nově vzniklá jednotka je cvičena a formována v Drážďanech, kde se jí dostane patřičného výcviku SS a kde také vzniká její nový název "Legione SS delle Milizia Armata", pravděpodobně podle Mussoliniho černých košil. Tento název však nevydrží dlouho a v březnu 1944 je změněn na SS Italienische Freiwilligen
Sturmbrigade v italštině "SS La Brigada d´Assalto". Vrchním velitelem se stává SS- Brigadeführer Peter Hansen a generálním italským inspektorem generál Manelli. Graziani con SS ItalianeNěkteré jednotky byly vybavovány dosti chaoticky, a to jak italskými uniformami, tak i německými uniformami, jako např. M43. Používali také některé maskovací doplňky SS, ale hlavně italské čtvercové celty (a to jak maskovací provedení, tak pískové), které pak nosili sepnuty místo klasického převlečníku. Helmy nosili převážně italské standardní s runami SS nebo typ M40 a M42 s italskými a německými insigniemi. Zbraně byly pak německé i italské.

Přestože jednotka byla formována pod Waffen SS Hitler Italům nedůvěřoval a pravděpodobně je ani sám nepovažoval za jednotky SS. Proto museli členové italských SS nosit pouze červené límcové výložky bez znaků SS. Poddůstojníci a důstojníci však používali klasické hodnostní označení SS. Někteří vojáci pak také nosili rukávovou pásku s nápisem Italien na červeném podkladu, později i na černém. Nenosili dokonce ani klasické orlice SS, ale emblém italské sociální republiky RS, kterou ustanovil sám Mussolini po svém osvobození na Němci okupovaném území. Jako první byly italské SS nasazeny do boje proti partyzánům. První jejich větší akce bylo nasazení do bojů v březnu 1944 u Anzia, a to 1. italienische SS infanterie Regiment pod velením SS-Oberststurmbannführera Delgi Oddiho, který se zde střetl s jednotkami US Army. Delgi Oddo již dříve vynikl jako plukovník Mussoliniho černých košil. Nasazeno zde bylo 650 italských SS a hned ze začátku se jim podařilo zajmout několik zajatců a ukořistit nějaké zbraně. Američanům se i přes silný nátlak nepodařilo prolomit italské pozice, kde 2. Battalion setrval a bojoval až do 5. 6. 1944, kdy byl vystřídán jinými italskými jednotkami RSI. Z těchto urputných bojů zůstalo naživu pouze 146 vojáků a za jejich statečnost jim bylo uděleno 29 Železných křížů. Také velitelství RSI udělilo 10 Stříbrných medailí, což je vlastně italský Železný kříž. Také 57 mužů a poddůstojníků bylo povýšeno do vyšších hodností. Dne 3. 5. 1944 Himmler rozkázal, že se díky své statečnosti stávají Italové plnou a nedílnou součástí Waffen SS a 15. 6. 1944 jim64d30f6c80780967714720d103760ea0 říšský vedoucí SS přiděluje černé límcové výložky. V září 1944 bylo naplánováno rozšíření brigády na divizi, ale pro malý počet italských dobrovolníků je tato snaha zmařena. Vrchní velení RSI proto poté přesunuje ostatní italské vojáky sloužící v jiných jednotkách SS a je zformována nová brigáda. Po naplnění stavu je 7. 9. 1944 přejmenována na 9. Waffen Grenadier der SS (italienische Nr.1). Jednotky i po tomto sjednocení bojují nadále často rozptýleně a jsou zapojovány hlavně do boje proti partyzánům, a to až do ko
nce války. V posledních týdnech války byla brigáda za pomoci "volných" vojáků oficiálně rozšířena na divizi s názvem 29. Waffen-Grenadier-Division der SS. 30. 5. 1945 se prapor Debica vzdává americkým jednotkám u města Gorgonzole. Zbývající členové pokračují v boji až do začátku května, kdy jsou donuceni ke kapitulaci partyzánským oddílům a z převážné většiny jsou ihned po odzbrojen
í zastřeleni. Na své poměrně krátké, ale trnité cestě, bojovali italští SS v mnoha akcích v Itálii i na Balkáně. Někteří z nich byli dokonce přiřazováni i k jiným jednotkám SS i LSSAH, která používala italskou techniku, jako mechanici a řidiči. V bojích však italští SS prokázali svou neobyčejnou odvahu a chuť k boji. Mussolini o nich prohlásil:"Jsou velký vzor důvěry a lásky k vlasti".

Složení 29. Waffen Grenadier Division der SS (italienische Nr. 1)

81. Waffen-Grenadier-Regiment der SSvčetně Vendetta (II Battalion)
82.Waffen-Grenadier-Regiment der SS
29.SS-Artillerie-Regiment
29.SS-Panzerjäger-Abteilung
29.SS-Füsilier-Battalion Debica - více zde...
29.SS-Nachrichten-Kompanie
29.SS-Pionier-Kompanie
29. SS-Ausbildungs und Ersatz Abteilung
29. SS-důstojnický výcvikový prapor

 

Historie 29.SS-Füsilier-Battalion Debica

batJednotka byla založena v říjnu 1943 z Italských vojáků internovyných v zajateckém táboře ve Feldstettenu ( Německo). Major Guido Fortunato, bývalý důstojník 6. Pluku Bersagliery který sloužil (1941-42) v Rusku byl určen pro výběr nových rekrutů loajálních Německu. Většina dobrovolníků pocházela z Italského XXXI (31.) protitankového praporu divize Lombardia a elitní Alpské divize Julia.Někteří z 400 mužů se dobrovolně přihlásily k praporu, vysoké procento důstojníků a poddůstojníků se muselo spokojit s nižšími hodnostmi ( nebylo by pro ně uplatnění) než zastávali v Italské armádě. Major Fortunata a dalších 38 dobrovolníků odešlo v listopadu 1943 od jednotky kvůly domělému nebo skutečnému špatnému zacházení od Němců. Bez ohledu na ztrátu „vedení“ byl prapor odeslán do výcvikového prostoru Muensingen. Na začátku prosince 1943 byla jednotka přesunuta do výcvikového střediska Waffen- SS Heidelager v Debice v Polsku, odtud pochází název praporu „Debica“. Jenotka se přesouvala tratí přes Víděň a Prahu. Dalších několik týdnu byla jednotka podrobena rozsáhlému bojovému výcviku. Na konci února byla připravena a odeslána po železnici zpět do Itálie, do cíle ( město Pinorelo) dorazila začátkem března. V Pinorelu byla jednotka ubytována v kasárnách horských jednotek Alpini a přešla pod přímé velení Italské Legie SS. Později v březnu byl prapor poslán do Luserna San Giovany s rozkazem připravit se k akci. 21. března šel prapor poprvé do boje proti komunistickým partizánům v okolí Rora, při provádění této akce padl velitel praporu Daldosso. V následujících dnech se Debica připojila k jiným jednotkám Italské legie SS bojujících proti partizánům v údolí Germasca. Začátkem dubna 1944 byl prapor poslán do Umbiena a ubytován ve Spolettu, odtu podnikal operace proti partizánům v průsmyku Scheggia. Později v dubnu 44 byl SS Btl. Debica poslán do Anzia kde prodělal skutečný křest ohněm. Poprvé byly Italští SS v první linii když prapor zaujal pozice běžící od Santa Marinella přes Fiumicino na obvodu přemostí Anzio-Nettuno. Americké útoky podél této linie byly urputně odráženy. Sektor 1. roty/Debica byl obvzláště težce zkoušen když bojoval v těsném boji proti americkým vojákům a obrněné technice. Navzdory tomuto těžkému boji se jim podařilo udržet pozice. Když se spojencům podařil průlom linie, Debica prováděla bojový ústup k městu Vitrebo (kde bylo možné se bránit obrovské přesile) s cílem zastavit postup amerických jednotek. V květnu Himmler napsal: "Protože italští SS prokázali svoji statečnost, jsou nazváni jednotkou Waffen-SS se všemi povinnostmi a právy, která z toho vyplývají.". Byl to skvělý výkon zvláště
když se přihlédne k faktu že prapor již ztratil více než polovinu mužtva svého původního stavu ( pra
por měl jen 210 mužů)plan Debica. Po stažení do Florencie byl prapor použit při bojích proti partizánům v okolí Cumiane. Dne 7. září 1944 byl přestavěn na jizdní družstvo, vznikl tak nový 59. SS- Füsilier Battalion přidáním ciklistické roty a jízdního oddílu o síle 100 koní. Po té se stal součástí nové Waffen Grenadier Division der SS (italienische Nr. 1).Později jednotka dostala svůj konečný název, 29.SS-Füsilier Battalion "Debica".
V říjnu 1944 se prapor Debica stal součástí SSKampfgruppe Binz s určením pro bezpečnostní službu v údolí Trebbia. V dubnu 1945 dostala divize jejíž součástí byl prapor debica číslo 29 { 29. Waffen Grenadier Division der SS (italienische Nr. 1)}. Po bojích proti americkým obrněným jednotkám v Nurubene 20. dubna 1945 prapor ustoupil na sever.30. Dubna 1945 obklíčeni americkými jednotkami, se přeživší vojáci praporu Debica a jiných italských jednotek SS vzdali americké armádě v městě Gorgonzola.